Jan Francírek: „S Mealboxem chceme zlepšovat kulturu firemního stravování“

Honzo, kdybys měl vypíchnout jednu věc, kterou mi Mealbox zjednoduší život, která by to byla? Narážím na to, že na svém webu píšeš, že tě baví dělat „cool start-upy“ a „hackovat život“.

Když si představím, že pracuji ve firmě, kde mi někdo každý den v 11 hodin doručí dobré jídlo, já ušetřím čas a hodně mentální kapacity a mohu se věnovat pro mě důležitějším věcem, je to pro mě docela dobrý životní hack.

Zadruhé, a to je dokázaný fakt, lidé už 15 minut předtím, než odejdou na oběd, nepracují a vůbec se o práci nezajímají. Přemýšlejí, kam půjdou, kde mají bundu, ještě si odskočí na záchod a musí obvolat kámoše s dotazem, jestli jsou připraveni jít. Připočítej si cestu do restaurace, hledáš místo k sezení a doufáš, že budou mít volno, musíš si vybrat, čekáš, až ti jídlo donesou, a pak zas čekáš na účet. V tom dobrém případě ti chutnalo a byla jsi schopna si vybrat z denní nabídky. Já sám jsem zvyklý tyhle věci řešit a rád si zajdu do restaurace, ale také jsem rád za vše, co mi zjednoduší život.

Ušetřit 15 minut práce svého zaměstnance každý den zní jako zajímavý hack i pro firmy. Jak se na Mealbox tváří? Dokážete konkurovat stravenkám?

My jsme dlouho dělali velkou chybu, když jsme se snažili firmy k Mealboxu přesvědčovat. Stravenky jsou u nás hodně zajeté. Jedná se o velmi levný a jednoduchý model, dáš si je do nákladů a nikdo je neřeší. Proti tomu se nedá argumentovat. Respektive dá, ale stojí to hodně energie a já už Mealbox tímto způsobem nechci prodávat. Pro nás jsou zajímavé firmy, které firemní stravování nevnímají jen jako další benefit, který odfláknou stravenkou, ale chtějí nad benefity přemýšlet komplexně. Mají skutečný zájem vylepšit způsob stravování svých lidí. Musí mít samozřejmě kapacitu a čas se tomu věnovat. V Silicon Valley je to ověřený koncept a funguje velice dobře. Například Airbnb má skvělou kantýnu, pěkné místo, kde se setkávají lidé z různých oddělení a povídají si u dobrého jídla, což je za mě ta nejlepší příležitost pro networking. Postavit vlastní restauraci ve firmě je ale hodně náročný proces z hlediska financí, času i operativy. My bychom chtěli být taková firemní kantýna pro Prahu, pro náš trh je to mnohem víc dostupnější varianta.

Jak zabránit tomu, aby místo zkvalitnění kultury stravování tahle iniciativa neskončila tím, že si lidé vezmou krabičku a jídlo snědí před monitorem?

U krabiček se to velmi často stává, proto se snažíme podporovat dovoz jídla v gastro nádobách. Jíst z talíře je dlouhodobě mnohem lepší model. Jídlo lépe vypadá, lépe voní a po technologické stránce je mnohem jednodušší udržovat kvalitu. Začít dovážet krabičky se navíc ve firmě nemusí setkat s pozitivními ohlasy ze strany zaměstnanců. Lidé se nechtějí cítit jako stroje, vzít si krabičku, aby rychle zase makali. Potřebují si odpočinout a na chvilku vypnout. Pointa dovozu jídla do firmy nemá být v udržení lidí u práce, ale v tom, že jim usnadníme život. 

Neodpočinou si víc, když aspoň na chvilku odejdou z kanceláře a zajdou si na jídlo někam ven?

Nemyslím si, že tohle je náš minus. Mealbox ti situaci dokáže naopak zlepšit v tom, že se každý den můžeš spolehnout na dobré jídlo. Máš ho objednané, takže na nic nečekáš a víš, kdy ho přivezou. Najíš se v klidu, kdy chceš a kde chceš, a ještě ti zbyde dostatek času jít se projít ven nebo vyřešit, co potřebuješ. Pokud máš zrovna v daný den chuť zajít si do restaurace, není problém objednávku Mealboxu v ten den ráno zrušit.

Z pohledu firmy, která se Mealbox rozhodne vyzkoušet, je to rozhodně práce navíc. Není to stravenka, kterou si lidé jednou měsíčně vyzvednou na recepci, a ty nic neřešíš. Když se bavíš s firmami, mají prostor a chuť věnovat svůj čas firemnímu stravování?

Ze začátku byly firmy, které chtěly dovozem krabiček vysloveně zvýšit produktivitu svých lidí. Tenhle model ale dobře nefunguje. Dnes existuje spousta možností, jak zvýšit produktivitu lidí, jídlo by nemělo být jednou z nich. Mealbox ti samozřejmě ušetří čas, co však vnímáme jako extrémně důležité, je to, aby firma mentálně chtěla tento projekt rozjet. Operativně to pro ně není nijak náročné, ale potřebujeme mít na druhé straně parťáka, se kterým můžeme jídla předvybírat a ptát se, jestli bylo s dovozem všechno v pořádku a co můžeme případně zlepšit. Motivace firem je pro nás skvělým identifikátorem toho, zda spolupráce bude, nebo nebude úspěšná.

Šli byste dnes vědomě do spolupráce s firmou, která chce jen krabičky a vyšší produktivitu?

Zcela upřímně, pokud to bude vypadat jako zajímavá spolupráce, neříkám, že bychom to alespoň nezkusili. Na druhou stranu firmy, které tlačí čistě na produktivitu, tvoří minimum našich klientů. Pro ně jsou mnohem zajímavější hráči jako Eurest nebo Sodexo, kterým nemůžeme cenově konkurovat. V řádu několika měsíců plánujeme kompletně zrušit plastové krabičky. Zbydou jen gastro nádoby nebo ekokrabičky, za které si firmy nejsou ochotné připlácet. Firma, která se dívá čistě na čísla a produktivitu, na náš model spíš nekývne.

Jaké jsou aspekty u firem, kde dokážete určit, že spolupráce bude úspěšná?

Lokalita a nedostatek možností najíst se v okolí je určitě jeden z velkých důvodů, proč Mealbox funguje. Nejsilnějším motivem je stále zájem firmy vylepšit firemní kulturu. Firma má pro zaměstnance důležitý sociální status. Když vám zaměstnavatel potvrdí, že tohle je dobrá věc, a sám to podporuje, zaměstnanci to rádi vyzkouší. V ideálním případě se firma zapojí i finančně, na to lidé slyší nejvíc. Pokud nás firma odprezentuje jen jako další možnost stravování, kterých je spousta všude okolo, výsledek tak dobrý není.

Mealbox není tvoje první zkušenost s jídlem, jak ses v gastro oboru ocitnul?

Můj první gastro projekt byl Ordr a dostal mě do něj David Semerád (spoluzakladatel STRV, pozn. redakce) se slovy: „Hele, máme jednu firmu, které se nedaří moc dobře. Vezmi si to na starost, a když se to pokazí, nic se neděje.“

Takže jsi dostal hračku?

Ze začátku to tak bylo. Říkal jsem si, že běhat v kuchyni, koukat na jídla a ochutnávat bude sranda. Postupně jsem si k Ordru vytvořil docela silné pouto. Bylo pak docela těžké, když nám lidé psali, že jídlo nestojí za nic. Lidé za počítačem mají mnohem větší svaly než v realitě, obzvlášť když jde o jídlo. Kolem gastra je spousta emocí, lidé psali často, a jen zřídka pozitivně.

Nebylo to demotivující?

Popravdě, bylo to hodně demotivující. Když na něčem pracuješ, máš ten byznys rád a najednou ti lidé píšou, že nestojíš za nic. Jednak jsem se musel naučit ty feedbacky číst a čas od času, když jsem se potkal s nějakým mentorem, vybrečel jsem se mu na rameni, dostal jsem motivační přednášku a šel makat dál. Ordr jsme pak prodali, protože byznysově neměl velký potenciál. V té době si shodou okolností jedna firma začala objednávat více jídel denně a nám došlo, že tenhle byznysmodel funguje mnohem lépe.

Dostáváš pořád tolik negativní kritiky?

Řekl bych, že mnohem míň. Zaprvé jsem si zvyknul a dokážu zpětnou vazbu lépe selektovat. Velká změna ale nastala v tom, jak přistupujeme k lidem. V Ordru nikdo z klientů mě ani kolegy nikdy moc neviděl, kurýrovi jsme dali jídlo a konec. Teď lidé vědí, kdo za tou službou stojí a na koho se mohou obrátit. Na začátku za nimi chodím osobně, znají mě, a když jim nechutná, nemají problém mi napsat, že to bylo fakt špatný. Já jim zavolám, omluvím se, jídlo jim dám zdarma a na druhý den pošlu dezert. Myslím si, že lidé nejsou zlí, a to, že někomu něco občas nechutná, se může stát. My se před chybami ani nesnažíme skrývat, postavíme se jim čelem, vyřešíme a jdeme dál.

Honzo, kde bereš v životě inspiraci?

Řekl bych, že nehledám inspiraci plánovaně, spíš mám otevřené oči a snažím se koukat kolem na každodenní situace. Rád se bavím s lidmi, jednou týdně si zajdu s kamarádem, který také podniká, na pivo a bavíme se o životě. Třeba na boxu potkávám lidi, kteří řeší zcela jiné životní situace, a baví mě sledovat, jak jsou schopni se s tím poprat. Už nemám takovou potřebu networkovat, chodit na různé meetupy a vyměňovat si vizitky. Dřív jsem rád poslouchal přednášky a podcasty o osobním rozvoji a jak být efektivnější v práci. Zjistil jsem, že nepotřebuji být 100% efektivní, chci být hlavně šťastný a chci dělat věci, kterým věřím a baví mě. Což se mi v poslední době daří a jsem za to rád.

Čteš knížky? Je nějaká, která tě teď zaujala?

Hodně rád čtu o vesmíru a astrofyzice. Nutí mě to víc otevírat mysl. Lidé se obecně dnes hodně koukají kolem sebe a do země. Málokdo se podívá nahoru a vidí to obrovské nebe. Uvědomím si pak, co všechno nás přesahuje a kolik toho nevíme. Mě to učí větší pokoře. Uvědomuji si, že ne úplně všechno musí být tak, jak se na první pohled zdá, a že nemusím rozumět všemu. Tohle vědomí mě docela uklidňuje. Na jednu stranu mám pocit, že čím víc o vesmíru čtu, tím víc mám v hlavě otazníků. Na druhou stranu mi to dává důvěru v život. Snažím se si ho užívat a dělat, co mě baví. Tohle přemýšlení mi pomohlo například v tom, že jsem se nesnažil za každou cenu dokončit vysokou školu nebo nastoupit do korporace jako řada mých vrstevníků. Snažím se hledat vlastní cestu, byť to na někoho může působit neobvykle, já však věřím, že pro mě je to cesta správná.

Honzo, tak ať tě práce pořád baví a daří se vám s Mealboxem přinášet víc dobrého jídla do firem. Díky za rozhovor!